Zrušte všechny kláštery!

Tajemství

21. září 2008 v 17:59 | langusta17 |  Příběhy
Tu středu ráno se probudila a rychle se podívala na hodiny, zjistila, že za chvilku už bude deset, honem se oblékla a vyšla před svůj dům. Její dům se nacházel na okraji malé francouzské vesničky. Bylo to větší hospodářství, ke kterému patřilo poměrně velké pole. Vydala se po kamenité cestě směrem k místnímu kostelu. Cestou potkávala sousedy a místní děti, které již takto brzo z rána, s křikem pobíhaly ulicí a honily se za míčem.
Cestu znala tak dobře, že by mohla jít i poslepu. Jakpak by ne, když se chodí do kostela zpovídat středu co středu.
Došla před starobylý kostel, který vypadal jako by tu stál již od nepaměti. Ve spěchu si naposled upravila vlasy a vstoupila dovnitř, kde se zavřenýma očima nasála tu zvláštní zatuchlou vůní, kterou tak milovala. Nesrozumitelná šeptaná slova se díky akustice kostela nesla prostorem. Ve zpovědnici někdo je. Usedla proto do lavice a začala se modlit. Bystrý pozorovatel by si všiml, že se jí mírně třesou ruce. Netrvalo moc dlouho a závěs zpovědnice se rozhrnul a z něj se pomalu vyšla stará žena a s klapotem hůlky odcházela směrem k východu. Nadechla se a vyrazila ke zpovědnici.
Klekla si a pokřižovala se.
"Vítej, dcero."
"Otče, zhřešila jsem."
"Jak?"
"To bys mohl vědět, když jsi hřešil se mnou."
"Pššt!"
"Kdy se zase sejdeme?"
"Teď to nepůjde. Otec Abruti něco tuší."
"Otec Abruti taky není žádný svatoušek, slyšela o něm pěkné věci a s Bohem to nemělo nic společného. Je falešný, jak celá ta vaše slavná církev."
"Teď se rouháš."
"Chci tě vidět a je mi jedno jak si to zařídíš. Dej si pětkrát otčenáš, pokud to uleví tvé duši, a večer přijď."
"Uvidím co se dá dělat. Buď s Bohem."
"Raději bych byla s tebou."
Nasupeně odhrnula závěs a rozčíleně šla domů.
[[O rok dříve]]
Ve vesnici zastavil taxík, z něhož vystoupila mladá žena a postarší muž v obleku. Celá scéna byla sledována hloučkem místních babek, klasických vesnických drben, kterým ani nebylo hanba ukazovat si jejím směrem. Zaslechla útržky vět, jako:"…to musí být ta vnučka, ta dědička" nebo "…ta to hospodářství nikdy nezvládne." Ignorovalo to, vzala si své kufry a následovala svého společníka, notáře, který ji vedl ke statku jež zdědila po své nedávno zesnulé tetě.
O dva dny později, ve středu, se vydala na průzkum místa, které se stalo jejím novým domovem. Vychutnávala si zdejší venkovskou atmosféru a dokonce i zvědavé pohledy místních. Podvědomě směřovala ke kostelu. Vešla dovnitř a poprvé ucítila zvláštní, starou, zatuchlou vůni, kterou si v budoucnu tak oblíbí. Došla ke zpovědnici, vešla a poprvé uslyšela ten hlas. Od té doby ho slýchával každou středu. O pár týdnů později se s jeho majitelem scházela i mimo kostel a nejen ve středy.
[[Současnost, úterní večer]]
"Synu?"
"Ano otče?"
"Mám pro tebe speciální úkol. Vyhlédl jsem si tě k vyšším cílům, ale potřebuji vědět, že je na tebe spolehnutí."
"Vy víte, že je, otče."
"Potřebuji na pár dní odjet a proto bych ti rád svěřil všechny mé nynější povinnosti. To znamená kázání, chod celého kostela a budeš mít zpovědní službu celý týden, nejen ve středu."
"Jistě otče."
"A málem zapomněl. Pan Sonneur, náš zvoník, odchází. Mohl by ses pokusit najít za něj náhradu?"
[[Čtvrtek]]
Tento týden nešla ve středu, jak byla zvyklá, ale ve čtvrtek. Včera nemohla, nešlo to, prostě by to neunesla. Musela by buď lhát bohu, což by dokázala jen těžko, nebo jemu říct pravdu, což by nedokázala určitě. Poklekla, tak jako vždy a okamžitě začala mluvit tichým, rozrušeným hlasem. Oči upínala ke stropu.
"Otče, zhřešila jsem. Podvedla jsem muže, kterého nejvíc miluji."
Žádná odpověď.
"Nedorazil na smluvenou schůzku a já ve vzteku udělala strašnou hloupost."
"Pět otčenášů, pokud to uleví tvé duši."
Vylekaně otočila hlavu směrem k mříži, odkud zazněl známý hlas.
Chtěla něco říct, ale už nebylo komu. Vstal a rázným krokem přešel celý sál a zmizel někde v útrobách kostela. Šel, plný nenávisti k lidem, nešťastný a zdrcený, ale přesto měl na tváři trpký úsměv. Splnil i poslední úkol otce Abrutiho, našel kostelu nového zvoníka.
[[O patnáct let později]]
Malebné francouzské údolí zalévalo slabé ranní světlo slunce. Krajem se nesl zvuk zvonů. Na zápraží starého domu seděla asi pětatřicetiletá žena a na tváři se jí leskla slza.
"Proč pláčeš maminko?"
Lekla se, zvedla hlavu, hřbetem ruky utřela slzu a pokusila o úsměv.
"Ale to nic, běž za tátou, Patriku. "
Chlapec se poslušně otočil a veselým krokem se vydal na pole, za jejím manželem. Zvony pořád neutichaly.
Už mi tě nic nepřipomíná, snad jen ty zvony…
Chlapec se v půli cesty otočil a usmál se na ni. Jeho velké modré oči byly plné štěstí a života.
…a ty oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | E-mail | Web | 22. září 2008 v 13:06 | Reagovat

Je to moc hezký:)

2 anAngel anAngel | Web | 22. září 2008 v 16:59 | Reagovat

...To je krásné...a smutné...ale líbí se mi to mnohem víc takové...nemůže všechno končit happyendem...nevím co dál psát...

3 Kičinka Kičinka | 23. září 2008 v 0:57 | Reagovat

Krasny pribeh :)

4 Mentoska Mentoska | Web | 23. září 2008 v 16:36 | Reagovat

Novej příběh...hmm zajímavý...líbí se mi:-)))

5 Mentosks Mentosks | Web | 25. září 2008 v 15:06 | Reagovat

To je jednodílný příběh nebo máš v plánu pokračování? :-)

6 langusta17 langusta17 | Web | 25. září 2008 v 19:01 | Reagovat

Jednodílný, nevím, jak by to mohlo pokračovat:)

7 Urgona Urgona | Web | 25. září 2008 v 21:18 | Reagovat

to se mi líbí:)

8 Mentoska Mentoska | Web | 26. září 2008 v 15:16 | Reagovat

Langusta17: ok:-) no já se jenom pro jistotu zeptala:-)))

9 Anelys Anelys | Web | 26. září 2008 v 20:33 | Reagovat

to je pěkný....

10 Kačííík Kačííík | E-mail | Web | 27. září 2008 v 22:57 | Reagovat

Ahojdáá máš super mrtě hezkej blog nechtěla by ses přihlásit  nám na blog do soutěže o nej blog??:.:) nebo s třeba jen tak koukni a zanech pls nějakej ten komentík moc dííky měj se asměj se páá:)

11 BlessedMary BlessedMary | E-mail | Web | 29. září 2008 v 7:53 | Reagovat

pěkný a zas tak smutný přece nenííí...

12 Terezka Terezka | E-mail | Web | 4. listopadu 2008 v 17:36 | Reagovat

´*•.¸*•.¸♥¸.•*´¸.•*´

♥´¨`•MiLŮůjů•´¨`♥

¸.•*¸.•*´♥`*•.¸`*•.¸

Pošli to swým SBééčkám...jestli je máš ráda ...♥

Protože Tě mám moc ráda tak Ti to posílám :-)

13 Nicol Nicol | 5. listopadu 2008 v 22:50 | Reagovat

no mohli by se přece znovu potkat................

14 BlessedMary BlessedMary | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 18:09 | Reagovat

AHOJKY, CHTĚLA BYCH TI POPŘÁT VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK, AŤ VŠE CO SI PŘEJEŠ SE TI VYPLNÍ ...A POSÍLÁM PADDÍKA ELFÍKA: http://elfyourself.jibjab.com/view/F8i1Vkr6vhIgzM50Yxou SNAD POTĚŠÍ A POBAVÍ...ADÉL

15 Terezka Terezka | E-mail | Web | 3. ledna 2009 v 12:39 | Reagovat

_______________________________________

_______♥♥♥♥♥♥__________________________

_____♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥________________________

___♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥______________________

__♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥_____________________

_♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥__________♥♥♥♥♥_____

_♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥______♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥___

__♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥____♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥__

___♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥__♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥__

____♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥__

______♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥__

_______♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥___

_________♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥____

__________♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥_____

____________♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥_______

_____________♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥________

______________♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥__________

_______________♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥___________

________________♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥_____________

_________________♥♥♥♥♥♥♥_______________

_________________♥♥♥♥♥♥________________

__________________♥♥♥♥_________________

__________________♥♥♥__________________

___________________♥___________________

_______________________________________

tohle srdíčko pošli všem tvím sbčkám,který máš ráda,jako já tebe♥

16 kamila kamila | E-mail | 12. února 2009 v 11:14 | Reagovat

ahojky jsem vase faninka je mi 16 a poustim si vsechni vase vydeoklipi ste super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama